Odkaz na na webové stránky o Svatojakubské cestě, kde je situován příběh knihy Deník Mága. Stránky jsou pravidelně aktualizovány mím přítelem Acacio, který se stará o peregriny v jednom z nejlepších albergů na trase.
V r. 1997 Paulo uveřejnil pozoruhodné dílo Rukověť bojovníka světla, souhrn filozofických myšlenek, jež pomáhají člověku odhalit bojovníka světla, skrytého v každém z lidí.
Také tato kniha zaujala miliony čtenářů. Poprvé vyšla v Itálii (Bompiani) a skvěle se prodávala.
V románu Veronika se rozhodla zemřít, který vyšel r. 1998, se Paulo Coelho vrátil k výpravnějšímu stylu. Dílo bylo vzápětí výborně hodnoceno kritikou.
V lednu r. 2000 prohlásil Umberto Eco v rozhovoru pro "Focus": "Líbí se mi nejnovější Coelhův román. Opravdu na mě hluboce zapůsobil."
Sinéad O'Connor zase pro "The Irish Sunday Independent" řekla: "Nejúžasnější kniha, jakou jsem kdy četla, je Veronika se rozhodla zemřít."
Roku 1998 podnikl Paulo úspěšné turné. Na jaře navštívil Asii a na podzim téměř všechny východoevropské země. Tato cesta začala v Orient Expressu v Istanbulu, pokračovala přes bulharskou Sofii a skončila v lotyšské Rize.
Závratná kariéra Paula Coelha pokračuje dál: V březnu r. 1998 jej francouzský časopis "Lire" vyhlásil druhým nejprodávanějším autorem na světě. V r. 1999 je vyznamenán prestižní cenou Crystal Award. Podle Světového ekonomického fóra "nejdůležitější přínos Paula Coelha je v tom, že silou jazyka dokázal zaujmout a sjednotit tolik rozličných kultur, což plně ospravedlňuje udělení této ceny". Paulo se Světového ekonomického fóra účastní od r. 1998 dodnes.
V r. 2000 byl Paulo zvolen členem výboru Schwabovy nadace pro podnikání ve společenské sféře. V r. 1999 mu francouzská vláda udělila řád "Chevalier de l'Ordre National de la Légion d'Honneur". Téhož roku se Paulo zúčastnil knižního veletrhu v argentinském Buenos Aires se svým románem Veronika se rozhodla zemřít. Paulova přítomnost na veletrhu se stala naprosto nevídanou a působivou událostí. Všechna média se shodla na tom, že žádný autor nedokáže vzbudit na veletrhu větší zájem. "Všichni kolegové, kteří se účastní veletrhu už 25 let, prohlašují, že nic podobného nikdy nezažili, a to ani když žil Borges.
Bylo to skutečně strhující a myslím, že něco podobného už asi v životě neuvidím. Nedá se vylíčit, jak lidé Paula obdivují," komentovala událost Lidia María z V&R. Při Paulově autogramiádě se lidé začali stavět do fronty čtyři hodiny před stanovenou dobou a vedení veletrhu prodloužilo uzavírací hodinu, aby nikdo neodešel zklamán.
V září navštívil Paulo Izrael. Všechna jeho díla počínaje Alchymistou měla na tamním knižním trhu úspěch. Eri Stematzky, majitel největšího řetězce knihkupectví v Izraeli, prohlásil, že nikdy neviděl tak dlouhou frontu při autogramiádě: "Byl bych rád, kdybych se dočkal dne, kdy budou lidé tak čekat na izraelského autora."
V květnu r. 2000 Paulo přijel do Íránu a stal se prvním nemuslimským spisovatelem, který od r. 1979 tuto zemi oficiálně navštívil. Byl pozván v rámci programu mezinárodního střediska pro dialog mezi civilizacemi. Před jeho příjezdem se prodaly miliony výtisků jeho knih v neoficiálních vydáních (Írán nikdy nepodepsal úmluvu International Copyright Agreement).
Od tehdejší návštěvy je Paulo jediným nemuslimským autorem, který dostává autorská práva. Nikdy si nedovedl představit, že by v zemi tak vzdálené a tak odlišné od západních zemí mohl být tak vřele přijat. Tisíce iránských čtenářů se zúčastnily jeho autogramiád a besed.
Paulo o tom řekl: "Dostal jsem mnoho dárků, dostalo se mi veliké lásky, ale především mé práci se dostalo porozumění, což mě hluboce dojalo. K mému velkému překvapení tam má duše přišla dřív než já, mé knihy už tam byly, a já jsem se mohl setkat se starými přáteli, které jsem dosud neznal. Ani chvilku jsem se necítil jako v cizině. To mě velice dojalo a potěšilo, protože jsem cítil, že možnost dialogu s kteroukoli lidskou bytostí na zemi překračuje všechny meze. Írán mi ukázal, že je to možné."
V září r. 2000 byl souběžně v Itálii (Bompiani), Portugalsku (Pergaminho) a Brazílii (Objetiva) vydán román Ďábel a slečna Chantal.
Při této příležitosti poskytl Paulo ve svém riodejaneirském bydlišti desítky rozhovorů pro sdělovací prostředky z celého světa. Poprvé byla uvedena ve známost existence Institutu Paula Coelha, který byl založen roku 1996 Paulem Coelhem a jeho ženou Christinou Oiticicovou.
Tato instituce poskytuje pomoc a možnost uplatnění méně privilegovaným členům brazilské společnosti, zvláště dětem a starým lidem.
Paulovi byla udělena nejstarší a nejslavnější německá cena "BAMBI 2001". Podle názoru poroty Coelhovo přesvědčení, že údělem i darem každé lidské bytosti je stát se "bojovníkem světla" v temném světě, vyjadřuje hluboce humánní poselství, což bylo toho roku zvláště působivé.
