Odkaz na na webové stránky o Svatojakubské cestě, kde je situován příběh knihy Deník Mága. Stránky jsou pravidelně aktualizovány mím přítelem Acacio, který se stará o peregriny v jednom z nejlepších albergů na trase.
"Paulo Coelho není dnes jen jedním z nejčtenějších autorů, je také jedním z těch nejvlivnějších."
Porota ceny "BAMBI 2001" při udělování této nejvýznamnější německé ceny.
PAULO COELHO, považovaný jedněmi za alchymistu slova a druhými zase za fenomén masové kultury, je nejvlivnějším autorem našeho století. Čtenáři z více než 150 zemí, bez rozdílu vyznání nebo kultury, z něho učinili jednoho z neopominutelných autorů naší doby.
Jeho knihy, přeložené do 56 jazyků, obsazují první místa na žebříčcích nejprodávanějších knih a překračují literární sféru tím, že se stávají tématem společenských a kulturních diskusí. Jeho myšlenky, filozofie a témata jeho knih vyjadřují tužby milionů čtenářů, kteří hledají jiné cesty k pochopení světa.
Paulo Coelho se narodil v Brazílii roku 1947 ve středostavovské rodině jako syn inženýra Pedra a Lygie, která byla v domácnosti. V sedmi letech se stal žákem jezuitské školy svatého Ignáce v Rio de Janeiru. Paulo nakonec začal nenávidět povinný charakter náboženské praxe. Přestože nesnášel ani modlitby, ani účast na mši, tamější výuka měla na něho také v něčem dobrý vliv. V přísných školních chodbách Paulo objevil, po čem doopravdy touží: být spisovatelem.
Brzy získal svou první literární cenu ve školní básnické soutěži; a jeho sestra Sonia vypráví, jak byla odměněna za slohovou práci, když v jedné soutěži předložila něco, co Paulo zahodil do smetí.
Paulovi rodiče měli nicméně se synem jiné plány. Chtěli, aby se stal inženýrem, a proto se snažili potlačovat jeho touhu věnovat se literatuře. Jejich neústupnost, ale také četba Obratníku raka Henryho Millera probudily v Paulovi vzdor a on začal porušovat rodinná pravidla. Otec chápal Paulovo chování jako příznak duševní poruchy a v sedmnácti letech jej nechal dvakrát internovat v psychiatrické léčebně, kde se Paulo musel podrobit opakované elektrošokové terapii.
Krátce nato Paulo navázal styky s jednou divadelní skupinou a začal pracovat jako novinář. V očích tehdejší měšťanské rodiny bylo divadelní prostředí působištěm lidí bez morálky. Paulovi rodiče se toho zalekli a rozhodli se porušit svůj slib, že už jej nepošlou do psychiatrické léčebny, a nechali ho internovat potřetí. Když odtud Paulo vyšel, cítil se ještě ztracenější a uzavřenější ve svém vlastním světě. Zoufalí rodiče zavolali jiného lékaře, který zhodnotil problém jinak: Paulo není blázen a nemusí znovu do léčebny, ale musí se naučit čelit životu. Třicet let po těchto zážitcích napsal Paulo Coelho román Veronika se rozhodla zemřít.
